O mně

Jsem Pavel Liška. Umělecky Lishown. Jinak Lišák nebo Fox. A ne, nejsem ten herec. Kdybych ale tím hercem byl, určitě bych si ode mě, Lishowna, koupil nějaký dobrý a chytrý art.

Co ode mě můžete čekat?

Navrhuji …

umělecké a interaktivní objekty či prostředí, stage designy. Ať už je to pro reálný i virtuální svět.

Tvořím …

uvádím návrhy a designy do hmotné podoby. Pod mýma rukama se mění “co kdyby” na “tady to je”.

Vyrábím …

konstruuji, řežu, vrtám, brousím, laseruji, počítám, rýsuji. Umím si poradit s vašimi nároky.

Vlk samotář i týmový hráč

Pracuji samostatně i v týmu. Stanu se součástí vašeho týmu, nebo postavím tým vlastní dle potřeb vašeho projektu.

Mám zkušenosti

Přes 10 let praxe v kulturním, uměleckém i komerčním sektoru. Pracoval jsem pro soukromé firmy i pro veřejnou správu. Projekty řeším jak po umělecké a kreativní stránce, tak i produkčně a technicky.

Kdo jsem

Když se podívám zpětně na mé dětství a dospívání, vše se nějakým způsobem podepisuje na mé tvorbě. Šokující, že? Jako dítě jsem byl hodně nemocný, a tak jsem utíkal do fantazií, tvořil postavy, hry, kreslil, stříhal, barvil a lepil. A tento vztah k analogu mi zůstal. Po revoluci přišel svět počítačů a jako správný outsider jsem ho měl jako poslední ve třídě. Zařekl jsem se, že spolužáky nejen doženu ve všech hrách a počítačových znalostech, ale budu tvrdě makat, abych byl lepší a inovativnější. A to mi zůstalo v krvi zapsané stejně silně jako láska k analogu. 

Akademickou stezkou

Cesta mého kreativního já byla bohužel podlomena nátlakem rodiny, abych dělal něco, čím se uživím. Pověsil jsem tedy slučně rozjetou kariéru ze ZUŠky na hřebíček a šel na střední elektrotechnickou. Po maturitě jsem se o pozici elektrotechnika ve vybrané fabrice nemusel moc složitě prát. A tak jsem se na pár let zapojil do výrobního kolotoče plného stereotypů a nudy. Můj vnitřní kreátor mi ale nedal spát. Postupně jsem se stával tím starým dobrým outsiderem uprostřed normální výrobní společnosti. Když jsem finálně prozřel z toho Modrého pekla (nakreslil jsem o tom komiks, kdybyste si ho chtěl někdy někdo přečíst, tak mi napište, existuje jen pár výtisků), a vrátil jsem se coby přerostlý student na střední uměleckou školu. Po dvou letech drilování technik malby a tvorbě portfolia jsem se úspěšně dostal pod křídla mé alma mater, plzeňské Fakulty designu a umění, Sutnarky. Bavilo mi kreslit charaktery a karikatury, takže jsem logicky šel na obor Komiks a ilustrace pro děti, který oproti malbě zahrnuje i příběh. Během studií na bakaláře jsem dělal asistenta vedoucí ateliéru doc. Barboře Šalamounové. Jak jsem se umělecký vyvíjel, tvořil nejen komiksy, ale i interaktivní pop-upové ilustrace, začala mi v oboru chybět prostorová hmota. Na magistra jsem přeskočil do ateliéru Animace a interaktivní tvorba. Na rozdíl od většiny spolužáků i profesorů mě to táhlo spíše k té interaktivitě než k tradičním animátorským technikám. Začal jsem hodně času trávit s lidmi z multimédií a pomáhal přátelům z FAMU se scénografií jejich studentských filmech. Studium jsem završil velkoformátovou diplomovou prací, která mapuje všechny techniky, které jsem se naučit, a zároveň se dotýká těžkého tématu válečných konfliktů a že život prostě není fér a není podle pravidel. Tahle témata lidi neustále berou, i když se z nich málokdy ponaučí. Převzal jsem druhý červený diplom, v proslovu při promoci řekl pár vtipných slov a vrhnul se naplno do profesního života mimo akademickou půdu. 

Studia a práce dohromady

Od nástupu na Sutnarku jsem se aktivně motal kolem kreativních projektů. Jako asistent vedoucí ateliéru jsem si vyzkoušel práci kurátora v Brusselu při výstavě komiksů, za kterou jsem získal cenu Primátora města Plzně. V roce 2015 jsem měl na starost produkčně i výtvarně zahajovací večer Plzně 2015, Evropského hlavního města kultury na Sutnarce. Pracoval jsem na studentských projektech spolužáků, profesorů jako např. Sutnarův Bedekr. Během magistra jsem na Sutnarce i vyučoval předmět grafické editory. A také splnil jsem si jeden z dětských snů a založil první plzeňský comic-con pod názvem CO.CON. Tématicky velmi pestrá akce, která propojuje lokální tvůrce a nebojí se jít více do artu oproti tradičním conům.

Mimo akademickou půdu jsem se věnoval komerčním zakázkám pro soukromý sektor i veřejnou správu. Pracoval jsem na expozicích pro Národní technické muzeum v Plasích. Pro firmu Wheel Tug jsem vytvořil výukový interaktivní program pro piloty. Společně s přáteli jsme vytvořili v Plzni dvě úspěšné únikové hry na téma Chernobyl, které jsme bohužel po pandemii již neotevřeli.

Život na volné noze

Po konci studií v roce 2019 jsem se těšil na uvolnění kapacit pro další projekty. A ejhle, brzo přišla pandemie. Díky mému širokému záběru jsem se ale nenudil a po třítýdenní izolaci na chalupě jsem se vrátil ke stolu plnému nových projektů. Od té doby jsem se v podstatě nezastavil. Vytvořil jsem v DEPO2015 venkovní hru Industriální stezka, kterou můžete navštívit i dnes, vyrobil jsem několik scén pro streamovací studia od kulturních akcí přes módní přehlídky po interní firemní prezentace, pokračoval jsem ve spolupráci s Národním technickém muzeum v Plasích, pro plzeňský muzikál Divadla Kajetána Tyla jsem vyrobil scénu a výstavnímu týmu DEPO2015 jsem pomohl scénograficky uhladit, ucelit a nakonec i vyrobit dvě interaktivní expozice. A na další se pracuje.

Za poslední dva roky jsem propadl světlům a projekcím. Realizoval jsem světelný light a stage design pro křest debutového alba Mirky Novak v roce 2022, kde jsem i živě míchal projekce a interagoval s hudbou. Podílel jsem se na umělecké performance Illusion Baroque v Manětíně spojující hudbu, tanec, malbu a projekce. Za velký úspěch beru spolupráci na festivalech světla, ať už s plzeňským BLIK BLIK nebo karlovarským Vary Září. Pro BLIK BLIK jsem v roce 2023 vytvořil site specific světelnou instalaci Cerebri Tree a jeden velký platan jsem oblékl do kabátu ze 14 000 zrcátek. A ta se může objevit kdekoliv (takový drobný tip pro kurátory).

 A cesta pokračuje.

Co bude dál? Nechejme se všichni překvapit.